EVA PEŠÁKOVÁ - enkaustika

EVA PEŠÁKOVÁ

BARVA A KOV

Dnešní výstava je věnovaná dvěma olomouckým autorům, Evě Pešákové a Janu Dostálovi. Lakonický název výstavy zní Barva a Kov a zdá se, že symbióza těchto dvou tvůrčích východisek poskytuje instalaci potřebné vnitřní pnutí, ba řekla bych, že se v tomto spojenectví jejich výstavní účinek naopak posiluje.

Potkávají se zde malířka a sochař, přes generační a motivační a materiálovou rozdílnost jejich prací vidím jako společného jmenovatele něco, co bych ráda pojmenovala. Přemýšlela jsem o tom a našla jsem to v principu velkorysosti a dynamiky, které v jejich autorském přístupu nacházím.

Konec konců Eva Pešáková to dokládá svým životním příkladem. Kdo prošel Základní uměleckou školou Oldřicha Stibora, kde deset let i šéfovala a zvedala její úroveň v celostátním měřítku, může třeba vzpomínat na zahraniční výtvarné pobyty, které pro talentované děti připravovala v Řecku, Španělsku či Francii nebo na přehlídky výtvarných prací školy. Stejně tak významná byla i činnost pro širší kulturní veřejnost, pořádání zájezdů za uměním nebo založení Společnosti Jana Zrzavého. A k tomu vlastní výtvarná tvorba, na níž často čas scházel. Hodí se o tom mluvit, ten dělný, obětavý přístup k lidem, dětem (včetně vlastní rodiny) a světu, v té kultivaci vnímání a předávání kulturních a uměleckých hodnot, vidím jakýsi organický životní tok a projev pravého humanismu. Ale i ženské velkorysosti, u Evy Pešákové bez smetí malichernosti. Až v období kolem roku 2000 se konečně může nadechnout, začíná nová etapa, může se věnovat naplno malířské práci, prostředky – štětec a barva – začíná technikou enkaustiky, v posledních letech převažuje malba akrylovými barvami. A pracuje výhradně s velkými formáty. A vydatně vystavuje. Pro dnešní přehlídku v Galerii G (ten název se mi víc zamlouvá než ten dnešní) připravila výběr z malířských cyklů z posledních čtyř let. Samotné jejich názvy Náš svět, Dráhy, Krajiny a Kostely vás mohou orientovat v tématech děl. Nemusím zdůrazňovat, to co na stěnách vidíte – je to pro Evu charakteristické barevné vnímání světa, které je projevem její nezdolné vitality, nebojácné životní energie, vnitřní dynamiky, posvěcené darem imaginace. Skrývají v sobě mikropříběhy, imprese, vizuální zážitky a prožitky, propojené vždy s dychtivou žízní po poznávání, svobodě a radosti. Jedině poslední cyklus Kostely je poznamenán nostalogií nad devastací duchovních stánků. Ten byl inspirován záznamovými fotografiemi Miroslava Urbana z totalitního období.  Mám ráda celistvé osobnosti. A mám vekou radost, že se charisma malířky Evy a její barvy prozářily i do této významné výstavní síně.

Městská galerie Olomouc, 19. 10. 2022, 18.00 hodin (slovo Anežka Šimková)